„Naše ruiny jsou našim domovem“: Bezdomovci, domov a sociální organizace

Abstract

Cílem studie je navázat na současný stav bádání o vztahu bezdomovectví a představy domova v České republice. Na základě svého více než tříletého etnografického výzkumu bezdomovců v lokalitě středně velkého města (zahrnující aktivní zúčastněné pozorování a polostrukturované rozhovory s bezdomovci) a dílčích aspektů sociální struktury/organizace bezdomovecké skupiny popisuji (a) aktérskou definici domova; (b) nutné prvky emické definice domova; (c) opuštěnou budovu (emicky nazývanou Hilton), z níž někteří obyvatelé deklarovali, že ji považují za domov, a (d) vybrané mechanismy sociální organizace bezdomovecké skupiny. Základními pozicemi sociální struktury jsou submisivní solitéři, agresivní solitéři, submisivní skupinky a dominantní skupinky. Aktérská definice zahrnuje sociální vazby, pocit bezpečí, fyzické dispozice obydlí a jeho vybavenost. Sociální organizace odkazuje k utváření sociálních vazeb (sdílení, darování, půjčování), sociální hierarchizaci (trestání za neoplácení daru a nesplácení půjček, sklon k použití násilí) a morální ekonomii (od sdílení k okrádání). Specifická konfigurace těchto aspektů vytváří potenciál pro vnímání určitého místa coby domova. Tento interpretační rámec vysvětluje, proč někteří bezdomovci mají domov, a zároveň poodkrývá praxe, které se spolupodílí na produkci jeho absence.