Inkluzivní vzdělávání – obtížné zvládání „rozmanitosti“ v praxi

Abstract

Školní socializace stále rozmanitější žákovské populace po stále delší dobu je nesporně trendem, který vzdělávání v posledních více než sto letech charak- terizuje snad nejvíce. Dvacáté století je sice podle díla Ellen Keyové nazývané stoletím dítěte, ale zrovna tak by mohlo být nazváno stoletím postupně rozši- řované scholarizace dětí ze všech sociálních vrstev, materiálně nebo kulturně bohatších stejně jako v tomto ohledu ochuzených, dívek stejně jako chlapců, zdravých i zdravotně postižených. Školní docházka se postupně prodlužu- je a má stále více podobu společného vzdělávání všech zmíněných skupin. Výjimku tvo ří případy návratu k rané selekci těch „nadanějších“, jako je tomu v případě víceletých gymnázií například v ČR. Z hlediska historické, tzv. dlou- hé vlny se však ze školy, která byla na začátku 20. století „komplementem“ kulturní výchovy dětí střední třídy (srov. Tonucci, 1992), stala instituce po- skytující základní předpoklady pro začlenění do společnosti všem dětem.